Žily, byly jednou jedny…
Ale takhle začínají všechny pohádky!Tak co napsat?
Třeba…
Ale co, takže:
Žily, byly jednou jedny noviny (zpravodaj městečka Červovice). Byly na sebe velmi pyšné, protože obsahovaly spoustu zajímavostí a novinek. Ovšem každé noviny se netěší na chvíli, kdy už si je nikdo nebude číst a vyhodí je. Jelikož nic netrvá věčně, tak tato doba přišla i na naše noviny.
Byly velmi smutné, jenže co se dá dělat? ,,To bude dobré, dají mne k jinému papíru do kontejneru a budou ze mne nové, znovu oblíbené noviny!"Utěšovaly se.
Jenže se stalo něco nepředvídatelného! Něčí ruce je vzaly a hodily někam, kde to moc páchlo a byla tam tma. Něco je také tlačilo. Když se otočily,tak pod sebou spatřily konzervu od rajčat, která se na ně zle usmívá.
,,Ahoj,"zkusily to noviny,,Kde to jsme? Já nejsem v kontejneru?" ,,Álé,"zívla konzerva ,,Vy jste přece v popelnici." ,,A co s námi bude?" ,,Dostanete se na skládku,"povídá znuděně konzerva. ,,A pomalu se začnete rozkládat. Je to dost bolestná smrt, zvláště u papíru,z jakého jste vy. Nezávidím vám to! Ale je možné, že zemřete ještě nějak jinak. Například moji prasestřenici z druhého kolena přejeli kola nějakého vozu." ,,Opravdu? A jak se jmenovala?"
,,TICHO!!!"ozval se zespodu starý kartáček na zuby. Tak se noviny přestaly vyptávat a začaly přemýšlet, čím si to zasloužily. ,,Nic hrozného jsme přece neudělaly, spíš naopak!"opakovaly si. Sen o tom, jak z nich budou nové a oblíbené noviny, se v nich pomalu rozplýval. ŽÁDNÉ nové noviny,ŽÁDNÍ noví kamarádi, ŽÁDNÉ uznání a láska… Jen SKLÁDKA, také SMRAD a pomalá a bolestná SMRT...
úžasné