close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Poslední zpěv

30. srpna 2010 v 13:37 | Ani... |  Mé vlastní příběhy
     Píše se rok 2021. Jsem Veronika a tohle jsem opravdu zažila!

     Tak do svých 20let jsem ani pořádně nevěděla, co chci dělat. Na tátovo naléhání jsem studovala Práva. Šlo mi to, ale nebavilo. Často, když jsem vzpomínala na dobu, kdy mi bylo do 10let, tak si uvědomuji, jaký jsem v té době měla vztah k přírodě. Někdy mi přijde, že jsem snad i rozuměla řeči zvířat a rostlin. Příroda mne vždy přitahovala. Hlavně voda-můj nejoblíbenější sport byl plavání, nejoblíbenější zvíře delfín a velryba, nejoblíbenější pohádka Malá mořská víla… Jenže pak přišly problémy:první kluk, první menstruace, gymnázium… na přírodu nebyl čas.

     Až v 20letech jsem viděla pořad v televizi. Byl o mořích. O tom, jak lidé vybíjejí velryby, žraloky, jak loví ve velkém ryby-tuňáky, makrely, sardinky…s nimiž v sítích často končí i delfíni, o ropných neštěstích, při kterých hyne tolik druhů mořských živočichů, o karetách, chobotnicích, kosatkách, lachtanech, tuleních…  Tehdy jsem si vzpomněla na své dětství, na vše, co jsem cítila, na svůj velký sen: Jednou, když mi bylo  asi 7let, se mne táta zeptal:,,Co bys chtěla dělat, až vyrosteš?" ,,Zachraňovat velryby" vyhrkla jsem bez rozmýšlení. A právě tehdy bylo rozhodnuto o tom, že půjdu raději na studium práv.

     Ta vzpomínka se mi navždy vryla do duše. A teď, jak jsem si na ní vzpomněla mi bodlo u srdce. Promiň tati, pomyslela jsem si a rozhodla se jednat.


     Teď již v OPOV(Organizace Pro Ochranu Velryb) pracuji 13let. A bylo to krásných 13let. Konečně jsem měla pocit, že jsem užitečná. Nevím, kolik se mi podařilo za tu dobu zachránit životů, ale stejně jsem za to vděčná. Vlastně vůbec nevím, komu bych měla být vděčná. Možná Bohu, možná Náhodě, možná Osudu…

     A právě dnes mne pověřili zvláštním úkolem. Mám hlídat poslední žijící velrybu! Až bude připravena, tak ji můžeme uměle oplodnit, já na ni ale zatím mám dát pozor.

     Právě teď sedím na skále u pobřeží a speciálním dalekohledem ji sleduji. Mám vztek na celé lidstvo! Proč loví velryby? Proč zabíjejí? Proč jsou tak neohleduplní? Copak opravdu myslí jen na sebe? Na peníze? Na slávu? Když jsem byla malá, bylo mi vždy více líto zvířat než lidí. Z těchto myšlenek mne vytrhává pohled na loď. Na jasně červenou loď, která se rychle blíží k poslední žijící velrybě. Něco tuším a sama od sebe se začínám modlit za záchranu velryby, i když jsem se ještě nikdy nemodlila. Na palubě lodi je nějaký pohyb - a já tady sedím a nemohu udělat vůbec nic. A náhle… slyším zpěv. Je mi jasné, co se stalo. Zpěv sílí, sílí a nepřestává. Je krásný a smutný - velrybí zpěv! Zpěv, který Země slyší naposledy. Zpěv na rozloučenou. Do očí mi vyhrknou slzy. Jak je svět krutý!    

     Náhle se zpěv mění-jakoby vítal něco nového, lepšího... A pak zaniká. A já se probouzím na skále u pobřeží…
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 eva musilová - tvoje obdivovatelka eva musilová - tvoje obdivovatelka | 19. října 2010 v 17:01 | Reagovat

kouzelné

2 muj-duchovni-svet muj-duchovni-svet | 19. října 2010 v 20:19 | Reagovat

Moc děkuju...

3 eva-musilová eva-musilová | 12. listopadu 2010 v 21:24 | Reagovat

o nene, já děkuju

4 KelEnGits KelEnGits | E-mail | Web | 26. září 2019 v 19:05 | Reagovat

Isotretinoin Accutane C.O.D. On Sale  <a href=http://tadalaffbuy.com>cialis overnight shipping from usa</a> Achat Cialis Express

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.