V den, kdy tento příběh začal se psalo datum 29.11.2006. Vlastně na tom ani moc nezáleží. Hlavní je, že se pomalu blížily Vánoce.
Kluk, o kterém bude tento příběh, se jmenoval (a pořád ještě jmenuje) Michal. A bylo mu 10 let. Tehdy psal dopis Ježíškovi. Měl popsané asi 4 stránky papíru! Rozhodně nebyl skromný. Přál si nový mobil, notebook, horské kolo, nové oblečení…. Zkrátka si přál příliš věcí.
A dny ubíhaly. Jeho dopis (schovaný za oknem) zatím zmizel. Ovšem týden před Vánoci se jejich maminka vybourala v autě, když jela z práce. Musela být převezena do nemocnice s velkými a rozsáhlými poraněními. Vánoce se blížily a maminka nikde. O Štědrém dnu bylo doma smutno. Nikdo neměl chuť vybalovat dárky. Ani Michal, na něhož pod stromečkem čekaly skoro všechny věci, o které si napsal (rodiče mu hodně věcí dopřávali). Šli s tátou smutně ke stolu na slavnostní večeři.
Náhle zazvonil zvonek. Do dveří vstoupila maminka, kterou propustili z nemocnice. Oba dva se k ní vrhli, líbali ji, objímali ji a zdravili. Konečně byli všichni šťastní a veselí. A navíc cítili, že tohle je nejlepší dárek, který mohli dostat.
Příští rok si Michal pod vánoční stromeček nepřál skoro nic. Pochopil, že opravdové Vánoce nejsou v množství dárků. Největší cenu mají Vánoce oslavené s těmi, které má rád.
hezké, krátké poučné. co víc si kdo, kdy mohl přát? :D